Proč jsem si vybral intradenní obchodování

Intradenní obchodování jako Liga mistrů tradingu.

Sám osobně označuji intradenní trading jako „Ligu mistrů“ tradingu. Jde o královskou disciplínu, která zároveň patří mezi ty nejtěžší, není-li úplně tou nejtěžší ze všech. Přesto bych tento styl nikdy za jiný nevyměnil a rád bych vám v tomto textu přiblížil proč.

Na začátku bylo slovo. Tím slovem pro mě byl „trading“. S obchodováním na burze mě seznámil můj šéf v bývalé firmě, ve které jsem tou dobou již několik let pracoval jako Office manager. Konkrétně to byl forex a měnové páry. Celá věc mě okamžitě pohltila a začal jsem studovat tuny literatury, abych získal o obchodování měn co nejvíce znalostí a informací. A i když jsem toho přečetl opravdu hodně, z dnešního pohledu mi připadá velice úsměvné, že jsem se s touto mírou znalostí okamžitě vrhnul do tradování reálných trhů. Ano, byl jsem zhruba 2 týdny na demu, ale sami musíte uznat, že tento postup je tak amatérský až je to k smíchu. Můj první pokus tedy spočíval v tom, že jsem hledal dobré cenové úrovně na vyšších time frame a snažil se tradovat odrazy od nich. Zkoušel jsem různé ukazatele - MACD, Fibonacciho retracement, klouzavé průměry, bollinger bands, oscilátory, Stoch, no prostě téměř všechno a pak jsem z toho mixoval finální koktejl, do kterého jsem ještě přimíchával špetku price-action a na dochucení velkou míru diskrece. Výsledkem byla krásná každodenní kocovina, která spočívala ve ztrátě tisíců CZK na obchod. Pozice jsem držel dlouho, posouval stop-lossy a doufal v ten finální obrat kýženým směrem, o kterém často čtu v diskuzích, že dřív nebo později prostě přijde.

Naštěstí můj mozek byl už v té době schopný poměrně kvalitní sebereflexe a sebekritiky, tudíž jsem si uvědomil, že tudy cesta nepovede. Měnové páry, forex a celé to obchodování na burze jsem pustil totálně z hlavy, ničeho jsem nelitoval, ale přišlo mi strašně nespravedlivé, že ty indikátory prostě neukazují to, co mají a proč se prostě ten trh nepohybuje v uptrendu, když tam je tak krásný support pro odraz. Stručně a jednoduše – věděl jsem o trzích, tradingu, měnových párech a systému obchodování naprostý kulový. Nereálná očekávání a nesprávné postupy nikdy nevedou k úspěchu. S tímto pocitem nesmyslnosti celého mého počínání jsem tak trhy pustil z hlavy a věnoval se dál práci a dalším aktivitám, které pro mě měly v té době smysl. A to až do chvíle, kdy mi do života přišel intradenní price-action trading akciových indexů.

Cesta k finanční a časové svobodě

Zpětně, když si přehrávám moje působení na forexu, tak dokáži poměrně přesně pojmenovat tu esenciální příčinu mého neúspěchu – byla to velká touha po rychlém zbohatnutí = vysokém zhodnocení a s tím spojené finanční a časové svobodě. Chtěl jsem mít co nejdříve a co nejrychleji nalajnovanou cestu tradera, která povede k tak vysokým ziskům, abych se mohl co nejdříve vykašlat na moji stávající práci a věnovat se pouze tradingu. Myslím si, že tato příčina bude společná všem traderům, kteří na začátku moc snadno a moc rychle přišli o svůj první kapitál. Po svém vlastním neúspěchu jsem si uvědomil, že pro to, abych dosáhnul svých vysněných zisků, potřebuji mnohem větší kapitál než ten, kterým jsem disponoval. Zjednodušeně, moje klukovská představa o tom, jak tímto stylem zhodnotím svůj 75.000,- CZK kapitál každý měsíc o 50 % a zároveň neskončím na psychiatrii nebo pervitinu, byla hodně naivní. Stupidní doslova. A protože kapitál byl a pro většinu z nás je nedostatkové zboží, pustil jsem celou věc z hlavy a smířil se s tím, že této činnosti se prostě věnovat nemohu tak, aby mě to smysluplně naplňovalo a vedlo to k osobní a finanční nezávislosti.

Po necelém půl roce až roce (už si to bohužel přesně nepamatuji) jsme s mým bývalým šéfem znovu narazili na téma tradingu a obchodování měnových párů, ale tentokrát mě seznámil s intradenním obchodováním akciových indexů, což mi v tu chvíli přišlo jako něco, co je diametrálně odlišné od toho, s čím jsem měl dosavadní zkušenosti. Minutové grafy? Jeden až dva obchody denně? Co to je za kravinu zas... Asi toto mi v rychlosti proběhlo hlavou, každopádně málo co nechám jen tak být, aniž bych se o to nezačal detailně zajímat a nesnažil se v tom zorientovat. Dostal jsem kontakt na jedny nejmenované stránky, které se price-action tradingem krásně zabývaly a udělal jsem si naprosto jasnou představu o tom, s čím mám tu čest. A tady mi to do sebe v hlavě zapadlo. Tohle je cesta, která odpovídá mému stylu myšlení, mé představě o obchodování, mému analytickému myšlení. Možná to bylo tím, že jsem se v minulosti poměrně vážně věnoval hraní online pokeru a jeho matematickému konceptu, ale přišlo mi to strašně podobné. V pokeru se stejně jako v intradenním tradingu snažíte dělat stále dokola ty samá dobrá rozhodnutí, ve kterých máte určitou „edge“ podpořenou matematickou statistikou a finální výsledek konkrétního jednoho střetnutí s protivníkem/grafem není důležité, důležité je, zdali děláte v tu chvíli dobré rozhodnutí a zdali máte matematickou převahu – což je naše edge.

Zároveň pro mě intradenní trading akciových indexů představoval cestu k finanční a časové nezávislosti, protože pro poměrně vysoké zisky jsem nepotřeboval pro mě nereálný a nedosahnutelný vysoký kapitál. Dokázal jsem si sestavit realistický plán, ve kterém figuroval můj prvotní 75.000,- CZK kapitál a jeho postupné zhodnocování až do chvíle, kdy se zhodnocení vyrovná mé měsíční mzdě, kterou jsem v té době za svoji práci dostával. Z mého pohledu byl intradenní trading tímto stylem jedinou možnou cestou, jak se stát finančně a časově nezávislým. Právě proto jsem se do daytradingu pustil s nebývalou vervou, aktivitou a prací, kterou jsem doposud do ničeho (mimo možná vysokoškolského studia) ve svém životě nevložil. To, že je intradenní trading liga mistrů, že je to velmi obtížná disciplína, že je nutné věnovat začátkům hodně tvrdou práci a trpělivost, to vše jsem zjistil až přímo na cestě, nemyslím si, že pokud se vydáte nějakým směrem, jste už předem schopni odhadnout a předpokládat vše, co vás po cestě potká.

Za mým rozhodnutí věnovat se intradennímu tradingu ale stála právě tato logika – možnost vysokého zhodnocení nijak vysokého kapitálu a matematicko-statistický přístup k pohledu na trh a jeho pohyby. Ty tam byly obavy z toho, že přece není reálné z indikátorů pokaždé poznat, kam se trh vydá a jak dlouho tento pohyb bude trvat. Nebo jak poznám, kde zrovna konkrétně z pozice vystoupit a proč zrovna tady pozici hedgovat. Tyto a další obavy se rozplynuly s tím, jak jsem začal trh vnímat jako soubor dat, na kterém se objevují stále dokola stejné/podobné situace, ve kterých mám díky svému backtestu a fungující strategii statistickou převahu – edge. Nalezení a osvojení si konkrétní obchodní strategie by byla další část mého příběhu, která ale není v tuto chvíli důležitá.

Důležité pro mě tenkrát bylo, že díky dostatečné frekvenci signálů, statistické výhodě a dobré procentuální úspěšnosti jsem schopný tradovat s nízkým investičním kapitálem a pořád budu schopný produkovat zajímavé zisky. Zároveň jsem v pozicích krátkou dobu a odpadá mi stres z dlouhotrvajících obchodů, které jdou na příklad na začátku velmi dlouho „proti mně“. Z mého pohledu toto žádný jiný obchodní styl nenabízí a cenou za to je jeho vysoká obtížnost. A jsme znovu u té Ligy mistrů. Cristiano Ronaldo dos Santos Aveiro byl kluk z chudé vesnice a rodiny, který se tvrdou prací, tréninkem a zdokonalováním svých talentů vypracoval na pětinásobného vítěze Ligy mistrů. My, intradenní tradeři, ji nemusíme každý rok vyhrávat, nám stačí, když se v ní každý rok udržíme. Ale i tomuto cíli je nutné věnovat tvrdou práci a trénink, protože úspěch nečeká za rohem, až na něj narazíme, úspěch patří vítězům z řad tvrdých pracantů a tito vítězové mají jedno společné – nikdy se nevzdávají.

Lukáš Adámek